Přesně před týdnem konečně začala liga! Už jsem se nemohla dočkat a jak se blížila pátá hodina odpolední, měla jsem břicho staženo takovou nervozitou, že jsem pomalu nebyla schopná mluvit. Zrekonstruovaný stadion musel vyrazit dech každému. Prostě září. A pak najednou byli na ledě. Ti moji milovaní borci v červeném. A na protější straně se shromáždila žlutá smečka z Vídně. Jejich dresy mě prostě fascinují, to musí být tou žlutou barvou dresů.
První třetina byla z obou stran skvělá. Krásné šance a skvělé nasazení. Zápasy s Vídní jsou vždy velmi vypjaté (takové naše derby). V brance Orlů nastoupil Lukáš Cikánek, který musel nahradit Tomáše Tomka, který se bohužel zranil. A musím říct, že mě překvapil. Nevěděla jsem, co mám od něho čekat - popravdě jsem nevěděla, co mám čekat od každého hráče, protože se hráčský kádr poněkud obměnil. Naneštěstí jako první inkasovala parta Orlů. Ve 14. minutě hráli Orli v oslabení a Matt Watkins se nemýlil. Nervozita ohledně prvního gólu prolomena. Na první gól Orlů se čekalo pouze o čtyři minuty déle. V přesilovce (!) doklepával puk za Zabu Ondra Fiala. Ta radost, ten pocit, celý stadion na nohou. Počkat si na tohle stálo za to!
.jpg)
Na začátku druhé třetiny si Orli vypracovali řadu šancí, které bohužel nedokázali proměnit. Logicky přišel trest. Ve 24. minutě se z ničeho nic objevil před Cikánkem objevil Jonathan Ferland a po dvou dorážkách poslal Vídeň opět do vedení. A za tři minuty později to bylo už o dva góly, když na 1:3 zvyšoval Kevin Puschnik. Hra se totálně obrátila a Orli najednou létali po ledě doslova zmateně. Nepochopila jsem, proč jsme najednou začali dělat školácké chyby a nechali Vídeň, aby nás přehrávala.
Třetí třetina přinesla už jen jeden gól - jednolo se o snížení Orlů v 54. minutě na 2:3. To bylo ale vše. Orli se nechali až zbytečně vylučovat, hlavně dvouminutový trest 3 minuty před koncem třetiny narušil znojemské plány ohledně toužebného vyrovnání.
Hokej jsem si ale užila. Jinak to nešlo. Zjistila jsem nicméně, že focení a fandění jde dohromady velmi těžko (vše dělám naplno - naplno fandit a fotit se rovná velkou fušku - bojím se, aby foťák jednou neskončil na ledě). Snažila jsem se ale seč to šlo. Doufám, že výsledek za něco stojí a vy se již jistě těšíte na další hokejovou fotoreportáž z nedělního zápasu se Salzburgem.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat