pondělí 3. srpna 2015

Last Days of July in Prague

Nejlepší akce jsou ty na poslední chvíli. A poslední dva dny horkého července jsem se ubytovala v Praze u mé milované Nikolky, která si na mě udělala chvíli čas. Což mě neuvěřitelně potěšilo. 
Procházely jsme se městem, drbaly jsme, popíjely vínko a prostě si užívaly. A navíc jsem si mohla procvičit focení lidí, protože mi Nikolka dělala modelku. Úplně mi to dodalo novou energii. Nemůžu se dočkat, až se zase budu procházet Prahou.


A co na mě asi čeká v srpnu? :-)


středa 29. července 2015

Look at the Sky

novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého 
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

(naděje s bukovými křídly / Jan Skácel)


sobota 25. července 2015

Šumava on Sunday

Venku je horko. Stále. Mám dojem, že už ani nevím, jak zní bubnování kapek deště (ačkoliv mám mlhavé vzpomínky, protože ke konci výletu přišel krátký, ale vydatný slejvák). Kde hledat útočiště před pichlavými slunečními paprsky? Les je velmi dobrým úkrytem. Hlavně v případě, že se v něm procházíte pomalu, bez zátěže a kocháte se (zde ještě) zelenou (ale i tady brzy hnědou) barvou. Ale když musíte šlapat do kopce s baťohem, potíte se jako čuník a ještě musíte předstírat, jak se vám to hrozně líbí (a k tomu pořídit nějakou tu fotografickou vzpomínku), není to nejlepší místo. Né, nechci přehánět. Byl to krásný výlet a když jsem z lesa vyšla ven, na miniaturní cestičku dlážděnou třemi k sobě spojenými prkny a všude kolem jsem slyšela zurčící vodu a občas do toho foukl vítr, tak jsem se cítila docela příjemně.
Šumava je krásným místem. Ráda bych se sem vrátila a dále ji prozkoumávala. 


neděle 19. července 2015

Prague in July

V pátek bylo nesnesitelné horko. Ostatně jako teď pořád. Nemůžu se dočkat pořádné bouřky s přívalovými dešti a svěžím vzduchem. Odporné počasí ale není tématem tohoto článku. I přes to nepříjemné počasí jsem se v pátek procházela rozpálenou Prahou. Primárně to byla honba za novými slunečními brýlemi (bohužel ne mými), ale pokračovalo to zmrzlinou v Angelatu, jídlem s sebou v Banh-mi-ba a shánění nových letních šatů (i když jsem žádné šaty nesháněla a hlavně nepotřebovala!, stejně jsem si koupila další). 


Čokoládová, vanilková a kokosová. Zmrzlina je prostě něco, co bych mohla jíst 24 hodin denně. A v Angelatu mají opravdu jednu z nejlepších, co jsem kdy ochutnala.


Chtěla jsem ochutnat něco nového. Exotického. A když se dostanu do Prahy, tak většinou vůbec na jídlo čas nemám. Tentokrát jsem ale zašla do vietnamského podniku Banh-mi-ba. Z jídelního lístku jsem si vybrala číslo 1, 4 a 8. Vzala jsem si všechno s sebou a doma si užívala báječného jídla.