čtvrtek 24. července 2014

Jak uchovávám poklady

Na každé dovolené u moře sbírám mušle. Mám to zafixované z dětství a nikdy si to neodpustím. Líbí se mi jejich tvary a jsem šťastná, když v písku objevím takovou, jejíž délka přesahuje půl centimetru nebo má zvláštní zbarvení. 



Pár jsem jich našla také na Kosu. A když jsem se v úterý procházela po Ikei, hledala jsem vhodnou nádobu na jejich uchování. Je pravdou, že velikost uchovávací nádoby mnohonásobně překračovala kvantitu nasbíraných mušliček. Ale to mě netrápilo. Přece jsem nebyla na dovolené naposledy. 

Mamince to přišlo hrozně komické. A snad i proto pro mě druhý den našla naši sbírku mušlí od doby, kdy jsme začali jezdit na dovolenou a oddávat se sbírání. Ani jsem nevěděla, že ji ještě máme. Taková nádhera! To mi ale připomíná, že budu muset znovu navštívit Ikeu a pár nádob dokoupit.

Sbíráte u moře mušle? Máte doma svoji sbírku?


pondělí 21. července 2014

Jak jsem se uhnízdila na Kosu

Už je to nějakou dobu, kdy jsem naposledy k moři letěla. Poslední roky jsem si vystačila s autem nebo s jazykovým kurzem bez moře. Ale letos nás to s Mužem prostě táhlo k moři. Zbožňuji ty přípravy! Vytáhnout kufr ze skříně, vše si pečlivě rozložit na postel a pak to nábožně přesunout do kufru (plus hysterčit ohledně zámečku a cedulky na kufr, protože jako vždy se tyhle dvě věci někam ztratily). S výběrem obleční a bot nemám problém, to naopak zastanou knihy. Vzala jsem si pouze dvě, čehož jsem pak samozřejmě litovala (číst umím opravdu rychle). 


Své výhody má i vzlet letadla ve 4:50. Přenádherný východ slunce. Muž několikrát sarkasticky poznamenal, že jsem měla prst na spoušti permanentně. Pravdou je, že těch záběrů bylo opravdu hodně.


Na Kosu je letiště opravdu malinké. Přiletíte, nastoupíte do autobusu, který ujede asi 5 metrů a vy vystupujete. Žádné kontroly, nikdo se o vás nestará. Paráda.


Hotel by famózní. To slovo nerada používám, ale tady si nemohu pomoct. Vybírali jsme s Mužem opravdu na poslední chvíli, protože jsme pořád neměli čas, nechtělo se nám nebo jsme zuřili nad nepřeberným množstvím hotelů, které se na vás z internetu vychrlí a které vypadají dobře, ale vždy jsme na nich našli nějaký (pro nás) podstatný nedostatek. Ale Helona Resort nakonec splnil naše očekávání (opravdu na poslední chvíli) a Muži se tam tak líbilo, že uvažuje o jeho návštěvě i příští rok.


K hotelu patřila nádherná písčitá pláž. Bezproblémový přístup do vody a moře tak čisté, že jsem nepotřebovala potápěčské brýle. Tam jsem chodila nejraději. Společnému hotelovému bazénu jsme se vyhýbali, ani jednou jsme se v něm nekoupali. Nebyl ani důvod. Na pláži byla také převlékárna (kterou jsem využívala po každém koupání vzhledem ke svým urologickým problémům) a sprcha (kterou využíval můj Muž, protože trpí představou, že je neustálem obalen solí).


Samozřejmě jsme si kromě povalování našli čas na výlety. Kos je velmi malý ostrov (asi 46 km na délku), a tak se člověk dostane za chvíli prakticky kamkoliv. My jsme podnikli výlet do hlavního města (se stejným jmeném jako ostrov) a do 4 km vzdálené Kardameny. Pro oba výlety jsme si využili MHD (autobus do Kosu měl dokonce klimatizaci, což bylo zprvu nadšení, které postupně opadávalo, jak mi umrzávala ruka). V Kosu je spousta úžasných historických památek, které určitě stojí za vidění, včetně Hippokratova platanu. Podle pověsti pod tímto stromem slavný lékař vyučoval a mimo jiné se na Kosu narodil.



Společnost vám dělají všudypřítomní obchodníci, ať už prodávají cokoliv. Ráda dávám dárky, ale hlavně takové, které ten druhý užije. Proto jsem nakoupila koření, olivy a olej, které se spotřebují, ale udělají také velkou radost. Mamince jsem navíc koupila nádhernou pašmínu a fantastický krém na ruce. Když můj Muž viděl, jak jsem z pašmíny nadšená, koupil jednu i mně a já sama jsem si udělala radost náramkem. 


Po návratu domů jsem byla přešlá z toho, jak rychle to uteklo. Proto jsem se s Mužem rozhodli naplánovat si další výlet. Už v říjnu a do Londýna! Ať se máme zase na co těšit :-)


pátek 4. července 2014

Jak jsem si zpívala s Bryanem

18.6. 2014 dorazil do Brna Bryan Adams. Je to už sice "pár" dní, ale já jsem byla hrozně lenošná o tom napsat článek.

video


Na Bryanově koncertě jsem byla už 2x, v obou případech v O2 aréně. Na brněnský koncert mě pozvala kamarádka, která mi již při nákupu lístků oznámila, že nic jiného, než první řadu nebere. To pro mě byla velká novinka, protože asi nejsem správný koncertový typ - jsem spíše pohodlný fanoušek, který se nerad někde cpe, má rád své místo jisté, ale když je příležitost, nebrání se tancování (samozřejmě s tou troškou alkoholu v krvi). 

Koncert začínal v 19:00, do Velodromu pouštěli v 17:00 a my jsme s kamarádkou byly na místě v 15:00 a kolem 15:30 se lidé stejného smýšlení jako my cpaly před turnikety, což se (vůbec) nelíbilo přítomným členům security service, kteří se tvářili a jednali, jakoby snad řídili celou zeměkouli (nesnáším takové lidi). Navíc bylo příšerné vedro! Mé myšlenky se točily pouze kolem toho, jaké je odporné vedro a co když se mi bude chtít na záchod. K velkému překvapení mému se turnikety otevřely již kolem 16:40. Z té chvíle si pamatuji jen to, že mi nějaký mladík roztrhl vstupenku, pak jsem běžela kolem dalších ze security service, kteří se mému běhu (i běhu ostatních) solidně smáli a pak jsem se dotkla studené přepážky, která znamenala první řadu. Wow! (Ani jsem nepostřehla vnitřní vybavení Velodromu, ale podle reakce mého okolí "to každou chvíli všechno spadne".)

Začátek byl sice stanoven na 19:00, ale začalo se téměř o půl osmé. Do té doby mi bylo pořád vedro, pořád jsem doufala, že nebudu muset na záchod a pořád jsem se dívala na hodinky. Ale přeci přišel.. Pamatuji si první, co mě napadlo, když jsem ho uviděla tak zblízka: "Jejda, ten je ale hubenej!" To mě fascinovalo po zbytek koncertu plus to, že se vůbec nepotil, protože z jeho kolegů pot jen lil. Ale ten chlap má grády! Nešetřil se a od prvních sekund řval do mikrofonu naplno. Já řvala s ním, ale samozřejmě falešně. Ty songy prostě nestárnou. A Bryan mě velmi pobavil, když nám doporučoval, abychom se zajeli podívat do Prahy, že je moc krásná. Asi jsem byla jedna z mála, která se smála, protože nepatřím k brněnským patriotům a Brno nesnáším (hm.. proto tam už 6 let studuji). Ale v brněnském Deníku to samozřejmě neodpustili okomentovat, nečekaně.

Kamarádka byla stejně nadšená jako já, ačkoliv ji Bryan zklamal hned 2x. Hlavně proto, že nepozval divačku z hlediště, aby si s ním zazpívala. Vím moc dobře, že se tu písničku detailně 14 dní učila. A nakonec, když nezazpíval Have You Ever Really Loved a Woman. Já jsem se modlila za jedinou.. and make it all for one and all for love.


Některé fotografie se celkem povedly, takže jsem si jednu vyvolala a zarámovala.