Lipno

Rozhodli jsme, že písčité (či kamenité) pláže, žhavé slunce, letní koktejly a zvuk cikád vyměníme za českou klasiku. 

Tedy Lipno. 

Stezka stromů byla úžasný zážitek.

(Jen tam na můj vkus bylo moc uřvaných dětí.)

Jeden den jsme se vydali po žluté.

Z mého obyčejného muže se stal muž borůvčí.

A potom i lesní víla.

Počasí nepřálo koupání.

Tak jsme si dali zmrzlinu.

Občas jsme potřebovali odpočinek.

Nedaleký Frymburk.

Kuk.

Cestou domů jsme se zastavili obdivovat krásy Českého Krumlova.

A mě zaujalo místní papírnictví Koh-i-noor.

A poslední pozdrav!

Jemnice

Jemnice je pro mě synonymem pro něco, co nemám ráda. 

Proč? Ani nevím.

Nelíbí se mi jako město. Nemám ráda místní obyvatelstvo.

(A nemají pořádný obchod s potravinami!)

Při bližším poznání, především historické části, musím pozměnit svůj názor. 

Alespoň maličko.

 

Slavonice

Přemýšlela jsem. 

Člověk neustále touží poznávat svět. Cizí a exotické kraje. Ale jak moc známe svou zemi, své okolí?

Stačí se rozhlédnout kolem sebe a vidíme, kolik krásného máme na dosah ruky.

Proto jsem se rozhodla (s maminkou a mým Milovaným), že chci poznávat krásy mé země a mých domovů.

S maminkou jsme začaly ve Slavonicích. 

Slavonice jsou nádherné. 

V létě je to bohémské město.

Znojemský orel objeven na slavonické věži. Nemohla jsem ho nevyfotit.

 

 

Výstava Aleny Schulz. Do obrazu vpravo jsem se zbláznila. 

North Moravia

Ke druhé babičce jezdím na severní Moravu. 

Všechno tam kvete a krásně voní. Stromy jsou obsypané ovocem. 

Spižírna je plná kompotů a všelijakých marmelád.

(Nevím, jak to babička s dědečkem dělají.)

South Moravia

Jsem ráda, že mám ještě všechny prarodiče (a ještě jednu prababičku!). A že je mohu navštěvovat.

Bohužel se mi je nedaří navštěvovat stejně. 

Jeden ze svých prázdninových dnů jsem trávila u babičky a dědečka. Na jižní Moravě. 

Grilování. Meruňky (které ochutnala jak moje milovaná prababička, tak můj milovaný pes). Koupání.