Šumava on Sunday

Venku je horko. Stále. Mám dojem, že už ani nevím, jak zní bubnování kapek deště (ačkoliv mám mlhavé vzpomínky, protože ke konci výletu přišel krátký, ale vydatný slejvák). Kde hledat útočiště před pichlavými slunečními paprsky? Les je velmi dobrým úkrytem. Hlavně v případě, že se v něm procházíte pomalu, bez zátěže a kocháte se (zde ještě) zelenou (ale i tady brzy hnědou) barvou. Ale když musíte šlapat do kopce s baťohem, potíte se jako čuník a ještě musíte předstírat, jak se vám to hrozně líbí (a k tomu pořídit nějakou tu fotografickou vzpomínku), není to nejlepší místo. Né, nechci přehánět. Byl to krásný výlet a když jsem z lesa vyšla ven, na miniaturní cestičku dlážděnou třemi k sobě spojenými prkny a všude kolem jsem slyšela zurčící vodu a občas do toho foukl vítr, tak jsem se cítila docela příjemně.

Šumava je krásným místem. Ráda bych se sem vrátila a dále ji prozkoumávala. 

Prague in July

V pátek bylo nesnesitelné horko. Ostatně jako teď pořád. Nemůžu se dočkat pořádné bouřky s přívalovými dešti a svěžím vzduchem. Odporné počasí ale není tématem tohoto článku. I přes to nepříjemné počasí jsem se v pátek procházela rozpálenou Prahou. Primárně to byla honba za novými slunečními brýlemi (bohužel ne mými), ale pokračovalo to zmrzlinou v Angelatu, jídlem s sebou v Banh-mi-ba a shánění nových letních šatů (i když jsem žádné šaty nesháněla a hlavně nepotřebovala!, stejně jsem si koupila další). 

Čokoládová, vanilková a kokosová. Zmrzlina je prostě něco, co bych mohla jíst 24 hodin denně. A v Angelatu mají opravdu jednu z nejlepších, co jsem kdy ochutnala.

Chtěla jsem ochutnat něco nového. Exotického. A když se dostanu do Prahy, tak většinou vůbec na jídlo čas nemám. Tentokrát jsem ale zašla do vietnamského podniku Banh-mi-ba. Z jídelního lístku jsem si vybrala číslo 1, 4 a 8. Vzala jsem si všechno s sebou a doma si užívala báječného jídla. 

Sardinia/Sardegna

Prázdniny ještě ani nezačaly, většina mých kolegů se mořila se zkouškami a já už se koupala v moři a stihla si solidně sežehnout záda. Letos se dovolená konala ještě před začátkem letní sezóny a já jsem se konečně dostala k tomu, abych něco provedla s fotkama, které zvěčnily odpočinkový pobyt na italském ostrově Sardínie. 

Jednalo se opravdu o flákací dovolenou. Žádné šílené výstupy na místní hory, žádná hysterie z památek. Prostě relax. Ale pobyt jsem si zpříjemnila nádherným výletem na Korsiku.

První procházky a poznávání hotelu a jeho okolí. První den jsem chodila s nosem zabořeným v mapě. Hotelový resort byl obrovský, prošpikovaný úzkými cestičkami, obrostlý nejrůznějšími stromy a keři a zorientovat se chtělo trošku úsilí.

Jeden den jsem ale byla akční a výletovala jsem na Korsiku. Konkrétně do přístavu Bonifacio. Cestu malinkou lodí, jsem si opravdu užila, vůbec mi nevadilo, že vlny cákaly až na palubu, takže jsem byla nejen celá zmáčená, ale také slaná. A mé vlasy díky tomu vypadaly skutečně "lvíčkovsky".

Rovněž jsem měla možnost vidět souostroví Lavezzi (a také se vykoupat v jeho nádherně průzračném moři a poležet si na bělavých plážích). 

Nejbližším městečkem od hotelu byla Santa Teresa Gallura, kde jsem se potloukala jedno dopoledne, kdy to vypadalo, že nebude zrovna ten nejteplejší den na koupání.

Ačkoliv jsem nikdy neměla dovolené u moře ráda (moje bílá pleť si s tamnějším silnějším sluncem moc nekamarádí), asi stárnu a mnohem více si užívám týden, během kterého stihnu přečíst hromadu knih, které zabírají víc jak polovinu kufru.