Jak jsme si užívali zelené

Jakožto obyvatelka venkova si začnu velké zahrady a okolní přírody vážit teprve tehdy, když se přesunu do Brna, kde nuceně obývám panelákový byt. A všude kolem mě je beton (a panel).
A  když se přesunu do bytu mého Muže, jsem na tom podobně. Což znamená betonovo / panelákově. Proto jsem vždy neskonale šťastná, když vyrazíme za město, do zeleně. To se rovná malé chatičce, pár stromům, trávě a občasnému profičení vlaku.

Jak jsme výletovali do Prahy

Tentokrát se jednalo o opravdový výlet, to znamená, že se cestovalo vlakem a dokonce v batohu zaujala své místo i svačina. Nechtěli jsme prodírat davem turistů, naopak jsme chtěli objevit něco nového, a proto jsem z webové stránky praguecityline.cz vybrala trasu Prahou číslo 3.

Pro mě to byla nová Praha, nová místa, nové objevy. A líbilo se mi to. Žádné davy, (téměř) žádní turisté a (dokonce i) spousta zeleně. 

Jak jsme slavili Velikonoce

Mám ráda Velikonoce. Jsou pro mě spíše svátky jara než svátky křesťanské, ačkoliv jsem věřící.

Baví mě barvit a zdobit vajíčka (je to tak uklidňující), péct mazanec a vůbec si užívat to kuřátovsko-zajíčkovské období. Mrzí mě, že spousta lidí bere Velikonoce pouze jako příležitost užít si den volna navíc. Neříkám, že se musí vehementně dodržovat všechny tradice, ale proč si neužít (aspoň trochu tradičně) příchod jara? Mému Muži se také líbí - lehce mě zbije a ještě dostane odměnu (letos v podobě velké figurky čokoládového zajíce).

Jak jsem fotila jaro

Ačkoliv se považuji za člověka zimního, mám ráda jaro. A to hlavně ze dvou důvodů.

První z nich je, že mám na první jarní den narozeniny a druhý, že vše rozkvete, příroda zkrásní a vzduch se naplní něčím podivně nasládlým. 

Jak jsem uctívala mrtvé

Krapet morbidní, že?

Dlouho jsem se chtěla podívat na Ústřední hřbitov v Brně. Poslední místa odpočinku jsou nějakým způsobem fascinující. Klid, ticho, mír a jen občas kolem vás proběhne (většinou) stařenka/stařeček, kteří se pravidelně vracejí k hrobům, aby upravili upravené. 

Brněnský Ústřední hřbitov je... zvláštní. Je úplně jiný, než jak jsem si ho představovala. Spousta velkých hrobek (a to opravdu stojí za vidění, protože vám spadne čelist při pohledu na to, co někdo dokáže vytvořit) a rozhlehlost hřbitova - fascinující. Mě ale hlavně zajímal hrob mého oblíbeného básníka Jana Skácela. To byl ten hlavní důvod, proč jsem na tento hřbitov vůbec šla (samozřejmě jsem zapomněla svíčku doma!).